Česká technologická platforma pro potraviny


INFORMACE

Věda a výzkum v boji s pandemií SARS-CoV-2/Covid 19
09.07.2020

Hniloba včelího plodu se ze severu Čech do dalších regionů ČR nerozšířila
02.07.2020

Hlášení v systému RASFF: 25. týden 2020
02.07.2020

Komise v Královéhradeckém kraji navrhla ocenit devět lokálních výrobků značkou Regionální potravina
02.07.2020

Ctpp >


Tahák na nákupy aneb Kde si připlácíte jen za marketing?
Datum: 25.06.2020

24.06.2020 | Na co si dát při koupi potravin pozor, jak správně rozumět informacím na etiketách výrobků a jaké triky jsou používány při propagaci potravin? Tyto informace vám pomohou nejen ke zdravější výživě, ale i šetření díky tomu, že budete umět rozeznat, kde je podstatná část ceny potraviny tvořena náklady na marketing a distribuci a kde byly prostředky vynaloženy na zajištění kvalitních surovin a správného způsobu zpracování.

<

Zatímco v dobách dávno minulých dohlížely na výživovou hodnotu, receptury a kvalitu potravin především státní instituce, je v dnešní době tato odpovědnost stále více přenášená formou svobodné volby na spotřebitele. Trh s potravinami se rychle rozšiřuje, vznikají celé řady potravin od velmi kvalitních až po levné alternativy, do kterých jsou však již málokdy použité kvalitní a původní potraviny. Spotřebitel má tak sice možnost většího výběru, což však zároveň klade větší požadavky na jeho schopnost rozpoznat kvalitní od méně kvalitního.

Triky s křehčeným masem

Dávejte si pozor na takzvané křehčené maso, přestože láká nízkou cenou. Vizuálně připomíná plnohodnotné maso, přitom jde o polotovary již nastříknuté lákem. V některých případech to může být i 25 až 30 % vody. Výrobci do masa přidávají vodu, protože zvyšuje hmotnost, a přitom téměř nic nestojí. Zákazník si tedy koupí například 1 kg křehčeného masa, ale skutečného masa balení obsahuje jen 800 g. Maso, ve kterém je obsaženo tolik vody, samozřejmě ztrácí i na chuti. Ta se potom musí uměle dodat, a proto je přidávána sůl a glutamát sodný (E621).

Ve většině případů však výrobci ani obchodníci nepochybili, protože výrobky byly označené jako polotovary a bylo na nich uvedeno, že mimo masa obsahují i vodu. Tyto výrobky byly navíc prodávány v části prodeje určené pro polotovary, nikoliv pro maso. Spotřebitelé se však, již okouzleni nízkou cenou, tyto informace nedočetli, nebo jim nepřipadaly důležité.

Nahrazování kvalitních tuků levnějšími

Moderní technologie umožňují vyrábět tzv. analogy sýra, které vypadají a chutnají velmi podobně, avšak část a někdy i všechno mléko je nahrazeno rostlinnými tuky. Výrobci těchto náhražek se domáhali dokonce až u Evropského soudu, aby jim bylo povoleno používat slovo sýr. Tento však takovou praktiku nepřipustil a v ČR dokonce dozorové orgány vykázaly náhražky sýra mimo regály, ve kterých je běžný sýr prodáván. Pokud se dnes objevují zprávy, že někdo prodává sýr, ve kterém je rostlinný tuk, obvykle se jen nechá napálit vzhledem a chutí výrobku. Ve skutečnosti se totiž na obale o sýru nic nedočte.

Neexistující bakterie jako přidaná hodnota

Řadu konkrétních mlékárenských produktů definuje na celoevropské úrovni legislativa. Přesto se především ve spojení s některými produkty používají slovní spojení, které se tváří jako vědecká, ačkoli název příslušného organismu je vymyšlen. To se týká zejména různých typů bakterií, typově ve spojení s druhovým názvem „immunitas“, (například Lactobacillus immunitas), ačkoli bakterie tohoto druhu neexistuje. Existuje nicméně druh „casei“, který se občas používá také.

Zajímavé názvosloví

Názvosloví potravin v obecné poloze samozřejmě upravuje evropská legislativa, a to na základě Nařízení 1169/2011, podle kterého nesmí být informace o potravinách zavádějící, přičemž za takové informace jsou považovány právě i názvy potravin. Problém je, že pro různé typy zavádějících názvů poskytuje platná legislativa i tak hodně široký prostor. Setkat se tak můžeme s pojmy, které obsahují název neexistujícího organismu, s názvy obsahující místo, město nebo region v podobě přídavného jména před obecně zavedenou značkou, se zdrobnělinami a názvy s modifikací původního slovního základu nebo s názvy, které mají evokovat nějakou důvěryhodnou recepturu, ačkoli nikdo nedokáže doložit, jaká ona původní receptura skutečně byla. Například „keltský steak, aniž by se někdo podivoval nad tím, že ze současníků samozřejmě nikdo v keltské době nežil.

Kromě toho se názvosloví potravin, ale i nápojů (například v podobě nové kategorizace piv) v čase vyvíjí, a lze obecně konstatovat, že se liberalizuje. To platí například pro celkem prodávaný a oblíbený výrobek „játrový sýr“, byť z názvu není na první pohled patrné, zdali jde spíše o sýr, kde je hlavní surovinou mléko, nebo o produkt vyrobený z drobů hospodářských zvířat. Tento název byl také nějakou dobu zakázán, nyní je ale povolen, přičemž játrový sýr patří mezi uzenářské výrobky v kategorii paštiky. Pokud se pak týká skutečně zavádějících pojmů, pak zřejmě nejrozšířenějším je spojení „sojové maso“, což je a byl název v rozporu s tuzemskou i evropskou legislativou a na obalech výrobků by neměl být vůbec používán.