Česká technologická platforma pro potraviny


INFORMACE

Věda a výzkum v boji s pandemií SARS-CoV-2/Covid 19
09.07.2020

Hniloba včelího plodu se ze severu Čech do dalších regionů ČR nerozšířila
02.07.2020

Hlášení v systému RASFF: 25. týden 2020
02.07.2020

Komise v Královéhradeckém kraji navrhla ocenit devět lokálních výrobků značkou Regionální potravina
02.07.2020

Ctpp >


Belgie voní po vaflích a pralinkách, chutná po hranolkách a pivu
Datum: 29.07.2015
Svět potravin

Navštívíte-li Belgii, respektive města Brusel, Antverpy, Gent nebo Bruggy, neměli byste vynechat kromě památek ani ochutnávku jídel belgické kuchyně. A protože Belgické království tvoří Vlámské a Valonské společenství spolu s německou menšinou a zároveň se zde míchají francouzské a nizozemské vlivy, má každá část země speciality typické pro danou oblast.

Klasická belgická jídla jsou vařená z místních surovin, jako jsou brambory, pórek, šedé krevety či bílý chřest, a podávaná s místním pivem. Nechybí samozřejmě ani různé druhy masa, včetně zvěřiny a ryb, mořské plody nebo sýry a máslo. Většina Belgičanů jí třikrát denně, s přibývajícími hodinami stále větší porce – lehkou snídani, menší oběd a velkou večeři.

Hranolky i třikrát týdně

Také vám vrtá hlavou, jak je možné, že se belgickým hranolkům říká „french fries“ – tedy francouzské smažené brambory? Prý proto, že za 1. světové války, když přišli američtí vojáci do frankofonní části Belgie, pohostili je místní hranolky. Vojáci však měli za to, že se nacházejí ve Francii, a proto nově objevené pochoutce přiřkli toto jméno. A tak je anglický název hranolek vlastně důsledkem neznalosti.

Dnešní Belgičan si prý hranolky dá klidně i třikrát za týden k obědu, vždy s jinou omáčkou. Že jsou mastné a tloustne se po nich? Prý to není pravda, tloustne se po tom, co si k hranolkům dávají Američané nebo Angličané – tedy například mleté karbanátky, klobásy či párky. Prodejce hranolek, stejně jako vaflí, najdete na každém rohu.

hranolky

Nejsou hranolky jako hranolky

Ovšem pozor – to, co je všude jinde vydáváno za hranolky, má k těm pravým belgickým daleko. Zdejší hranolky jsou totiž smažené nadvakrát a nikdy ne v oleji. Olej totiž potlačuje chuť brambor. Aby byly opravdu belgické, musejí se smažit v hovězím sádle, respektive loji. Čerstvě nakrájené hranolky se smaží nejprve pět minut v tuku rozpáleném na 135 °C. Poté jsou vyjmuty a nechají se 10 minut odpočinout. Následuje druhé smažení, které trvá dvě až tři minuty při 160 °C. Po dosmažení se nechá okapat přebytečný tuk, nasypou se do mísy a osolí se.

Největší klasikou jsou patatje oorlog – hranolky s majonézou, arašídovou omáčkou a cibulkou. Podobná je omáčka speciaal, tzv. frites sauce. Vložené do kornoutu s různými omáčkami (více než dvacet druhů je běžná nabídka ve stáncích) nemají chybu. Jsou křupavé a chutnají skvěle! Jen nesmí vychladnout, to pak vystoupí chuť loje, který ulpívá v ústech. Koneckonců ale ani hranolky smažené v oleji nejsou bůhvíco, když vystydnou.

Křupavý a voňavý zážitek

Belgické vafle, to je nezapomenutelný voňavý a křupavý zážitek. Dělají se z několika druhů těst, ale nejznámější je recept z města Liege (Lutychu). Pečou se i vafle kváskové nebo rychlé nekynuté. Lutyšské vafle se jmenují podle stejnojmenného města na východě Belgie ve Valonsku. Jsou z hustého kynutého těsta, do kterého se po vykynutí těsně před pečením přidají cukrové perly, které ve vaflovači zkaramelizují a vytvoří křupavou sladkou lahůdku. Jsou menší, hutnější, sladší a tužší, méně nadýchané než bruselské. Mají okrouhlý tvar a konzumují se vlažné.

Bruselské vafle se naopak připravují z řídkého kynutého těsta. Jsou lehké, obdélníkové a křupavé s velkými kapsami v mřížkách. V základní verzi se servírují jen pocukrované se skořicí. Jdete-li městem, míjíte na každém rohu pojízdný stánek nebo cukrárnu, kde vám z vůní a  barevných kompozic ingrediencí přechází zrak. V nabídce jsou nejrozmanitější úpravy – s čokoládovou polevou, šlehačkou, zmrzlinou a jahodami či jiným ovocem, nebo jen se sirupem, který si vyberete podle chuti.

Zvláštním druhem vaflí jsou tzv. stroopwafels, což jsou tenké vafle se sirupovou náplní oblíbené i v Nizozemsku, kde se prodávají zabalené v supermarketech. Náplň, kterou tvoří sirup, třtinový cukr, máslo a skořice, se mezi dvě oplatky nalévá za tepla, čímž je slepí.

vafle

Ryby na desítky způsobů

Za belgické národní jídlo bývá považován waterzooi. V podstatě jde o polévku nebo dušené jídlo s polévkovým základem ze žloutku, smetany a zeleninového vývaru, do kterého se přidávají různé druhy zeleniny – mrkev, cibule, celer, pórek a brambory.  A samozřejmě bylinky. Původně bylo waterzooi jídlem z ryb, dnes se častěji připravuje s kuřecím masem (poulet waterzooi). Rybí waterzooi dál existuje, připravuje se například z úhoře, štiky, kapra či okouna.

slavky

 Milovníci ryb by si neměli odpustit ani původem vlámské jídlo z povodní řeky Šeldy – úhoře na másle (paling in 't groen) se zelenou omáčkou, kterou tvoří směs nadrobno nakrájených bylinek. Pravou belgickou vášní, populární i v jiných zemí, jsou moules-frites neboli jedlé slávky. Ty se připravují na mnoho způsobů – vaří se nebo dusí s cibulí a řapíkatým celerem, na bílém víně, pivě, česneku, s citronovo-hořčičnou omáčkou atd. Jedí se s hranolky, které se zasloužily o část názvu pokrmu (moules jsou slávky, frites hranolky), a majonézou, případně s česnekovou bagetou.